www.mrmaci.com

A že jich zase je!! Najdete je tady.
A už i ty skupinové, kostýmové, co byly trochu tak nějak zatoulané, jsme tam přidali…
Krásné táborové vzpomínky všem!!

Steampunkový tábor na Prorubkách je za námi, díky všem, moc jsme si to užili!!!

Počasí nám přálo, pokusy se vyvedly (tábor jsme nevyhodili do vzduchu), dali jsme spoustu her a písniček a nezapálili okolní les 🙂

Pára, pára, pára!

Někdo finišuje se známkami na vysvědčení a někdo s přípravami na tábor.

Vítr nám sice poničil střechu nad jídelnou a kuchyní, ale to už se opravuje, aby bylo vše na začátek léta připraveno.
A na závěr června se chystá každoroční stavění stanů…a to už bude jen pár dnů před příjezdem táborníků.

A za řekou to nepoznáte… zmizela džungle a objevila se tam zcela nová louka…na kterou asi nebudeme moct ani chodit (uvidíme)…ale to nám až tak nevadí, to je u sousedů.
My si totiž vystačíme s naší táborovou osadou tak jak je.

Letí to strašlivě, ale tešíme se na všechny!!

…kamarádi naši, tak toto je tak moc dávná vykopávka, že někteří naši dnešní táborníci ještě ani nebyli na světě. Nebo většina..? No a někteří dnešní vedoucí ještě byli tenkrát malými táborníky 🙂

Tábor se rychle blíží jak rozjetá parní lokomotiva… Těšíme se na všechny táborníky, ať už známé tváře nebo nováčky…  a máme

STOLETÍ VYNÁLEZŮ

O proslulém vědeckém centru Prorubky Valley se ví, že je, ale už nikdo moc neví, kde přesně se nachází…A což teprve jeho vědecký i finanční mecenáš a stvořitel !! To je tak trochu záhada sama o sobě… Profesor Federico Testa se totiž moc na veřejnosti neukazuje.
Ovšem v návalu vědecké práce nyní naznal, že bude potřebovat nějaké pomocníky a tak zve zájemce do přírodního vědeckého kempu na utajené místo.
Pravda, dostat se do týmu k samotnému profesorovi mohou jen ti nejlepší a nebude to asi snadné, ale všichni mají stejnou šanci poprat se o tuto příležitost.
Pokud se nebojíš a chceš zkusit něco nového, je to ta správná chvíle právě pro tebe!
Že jde o vědeckou senzaci celosvětového měřítka dokazuje i fakt, že vše bude probíhat pod drobnohledem dvojice novinářů, kteří budou reportovat snažení mladých vědců médiím.
Už jen profesorův souhlas, že si nechá nakouknout pod pokličku své práce je zázrak…
Zajímá tě alespoň trochu věda?
A co záhady?
Máš sklony k vynalézání?
Tebe přesně hledáme!

No a za pár dní to už bude letos… 🙂

Je to skutečně ono!
Asi se ještě pro jistotu navzájem štípneme, jestli se nám to nezdá… Stojíme na zarostlém ostrově u horského toku, kam nás přivedlo svědectví starého domorodce z polorozpadlé chýše.
Dračí vejce.
Stojíme kolem něho a nevíme, co říct. Je trochu větší, než jsme si představovali, ale kdo z nás kdy viděl skutečné dračí vejce… Japonský císař bude nadšen a my ho nezklameme zjištěním a zprávou, že původní nefritový asijský drak, po kterém jsme se vydali pátrat, již nežije. Zahynul podle všeho již před lety při přeletu velehor na rozhraní Čínského císařství a Tibetu, ale zanechal po sobě právě toto dračí vejce, takže naše dlouhá cesta z Japonska přes Indii až sem přeci jen nebyla zbytečná. Po krátké poradě je další postup jasný – vejce bereme s sebou a budeme ho ochraňovat, třeba se nám nakonec…??

26. stanový tábor pod křídly SVČ Sluníčko se tentokrát celý odehrával ve stínu dračích křídel a naše cesta vedla po stopách asijského draka. Nejvíce času jsme strávili v Japonsku a tak sushi, tradiční hůlky místo příboru a ping-pong (správně japonsky Takkjú) byli našimi denními společníky. Dozvěděli jsme se, a samozřejmě i vyzkoušeli, něco z bojových sportů, prošli turnajem v sumo a pozorně poslouchali přednášku o dávném umění geisha, která byla pro mnohé překvapivá a poučná.
Velkým překvapením pro skoro padesát táborníků byla návštěva dvou japonek Mebae a Juki, které se přijely podívat do Prorubek a s jejich typickým kouzelným úsměvem odpovídaly na zvídavé dotazy ze všech stran. Víte, že mají v Japonsku 3 abecedy a při pozdravu si nepodávají ruce? My už ano. Snad jediným napjatým momentem, který zaváněl mezinárodní ostudou, byl jejich příjezd místním šinkanzenem na nádraží v Rychnově nad Kněžnou, který měl celé 4 minuty(!) zpoždění. V Japonsku jsou totiž zvyklí na pár vteřin za rok. Jako kompenzaci jsme jim umožnili přespat v našem táborovém stanu, ze kterého byly zase ony vykulené i nadšené zároveň.
S dětmi si usměvavá Mebae stihla zahrát a vyhrát exhibiční zápas v ping pongu o který byl veliký zájem a gurmánům v kuchyni byly zase odhaleny některé triky při přípravě sushi. Prostě originál je originál.
Jo a evropská varianta sushi na sladko? Tak tu v Japonsku neznají.
A malé tajemno na konci příběhu… z vejce se nám vylíhnul malý drak a odletěl zpět domů. Ale pšššt!!

Arigatou, Japonsko!
Tak za rok, Prorubky!

už máme přebrané ve fotogalerii spolu s ostatními z minulých táborů