Pětadvacetiletý tábor
Jisté napětí ve tvářích tu rozhodně znát je. Aby taky ne – stojíme po 12 letech před stejnou pyramidou s mumií uvnitř. A panovník Tomatohep III. o sobě dává vědět, jenomže bohužel jinak, než bychom chtěli. Nebyl to asi nejšťastnější nápad dávat úlomky staré desky, kterou jsme nalezli, opět dohromady a už vůbec ne pokusit se číst prastarý nápis, který na ní byl napsán.
Jenomže, kdo to mohl vědět!
Archeolog amatér se jednou z neznalosti splete a potom už události nabírají rychlý spád. Místní sáhib, který už ledacos s vykopávkami zažil, se mračí čím dál víc a jeho hlas nabývá na vážnosti: „Jediná šance, jak mumii uklidnit, je najít 9 strážců pyramidy a od nich si vyžádat 9 skarabů. Jenomže tento postup zaříkání mumie mám ústně od své prabáby a není jisté, že bude fungovat“.
Je jasné, že nám nic jiného nezbývá, musíme to zkusit a to rychle, protože mumie evidentně obživla a nikdo z nás si nemůže být jistý, co nepěkného se stane v příštích dnech…
Bylo to těsné, ale podařilo se. S pomocí domorodých trhovkyň, se kterými nebylo jednoduché se handrkovat jsme nakonec získali oněch 9 skrabů, když jsme museli u strážců pyramidy splnit ne vždy lehké úkoly.
Rozzlobená mumie nakonec opět našla klid, my si zaslouženě oddechli a na velkém egyptském tržišti jsme společně oslavili zdárný konec dalšího tábora pod křídly SVČ Sluníčko (dříve DDM).
Ovšem nebyl to tábor jen tak ledajaký. Byl to totiž již tábor pětadvacátý!
Celé čtvrt století jezdí každé léto kolem 40 dětí užít si do Prorubek v Orlických horách svůj stanový tábor, který pro ně parta nadšených vedoucích každoročně připraví. Někdo jezdí pravidelně, někdo byl párkrát, někdo už prostě nejezdí, pro někoho se to stalo každoroční dovolenou, ale za těch 25 let se kolem tohoto tábora vystřídalo na 80 (!) dospěláků, kterým krásné prostředí osady U starého mlýna přirostlo k srdci.
V jednom se shodnou všichni: bylo to krásných 25 let, ať tedy žije těch dalších 25 let na Prorubkách!
