Je to skutečně ono!
Asi se ještě pro jistotu navzájem štípneme, jestli se nám to nezdá… Stojíme na zarostlém ostrově u horského toku, kam nás přivedlo svědectví starého domorodce z polorozpadlé chýše.
Dračí vejce.
Stojíme kolem něho a nevíme, co říct. Je trochu větší, než jsme si představovali, ale kdo z nás kdy viděl skutečné dračí vejce… Japonský císař bude nadšen a my ho nezklameme zjištěním a zprávou, že původní nefritový asijský drak, po kterém jsme se vydali pátrat, již nežije. Zahynul podle všeho již před lety při přeletu velehor na rozhraní Čínského císařství a Tibetu, ale zanechal po sobě právě toto dračí vejce, takže naše dlouhá cesta z Japonska přes Indii až sem přeci jen nebyla zbytečná. Po krátké poradě je další postup jasný – vejce bereme s sebou a budeme ho ochraňovat, třeba se nám nakonec…??
26. stanový tábor pod křídly SVČ Sluníčko se tentokrát celý odehrával ve stínu dračích křídel a naše cesta vedla po stopách asijského draka. Nejvíce času jsme strávili v Japonsku a tak sushi, tradiční hůlky místo příboru a ping-pong (správně japonsky Takkjú) byli našimi denními společníky. Dozvěděli jsme se, a samozřejmě i vyzkoušeli, něco z bojových sportů, prošli turnajem v sumo a pozorně poslouchali přednášku o dávném umění geisha, která byla pro mnohé překvapivá a poučná.
Velkým překvapením pro skoro padesát táborníků byla návštěva dvou japonek Mebae a Juki, které se přijely podívat do Prorubek a s jejich typickým kouzelným úsměvem odpovídaly na zvídavé dotazy ze všech stran. Víte, že mají v Japonsku 3 abecedy a při pozdravu si nepodávají ruce? My už ano. Snad jediným napjatým momentem, který zaváněl mezinárodní ostudou, byl jejich příjezd místním šinkanzenem na nádraží v Rychnově nad Kněžnou, který měl celé 4 minuty(!) zpoždění. V Japonsku jsou totiž zvyklí na pár vteřin za rok. Jako kompenzaci jsme jim umožnili přespat v našem táborovém stanu, ze kterého byly zase ony vykulené i nadšené zároveň.
S dětmi si usměvavá Mebae stihla zahrát a vyhrát exhibiční zápas v ping pongu o který byl veliký zájem a gurmánům v kuchyni byly zase odhaleny některé triky při přípravě sushi. Prostě originál je originál.
Jo a evropská varianta sushi na sladko? Tak tu v Japonsku neznají.
A malé tajemno na konci příběhu… z vejce se nám vylíhnul malý drak a odletěl zpět domů. Ale pšššt!!
Arigatou, Japonsko!
Tak za rok, Prorubky!
