Zdá se to jako z pohádky, ale je to opravdu tak. Po dlouhých letech, kdy jsme z vesnice dolů do tábora jezdili auty krokem a se strachem, jestli si neulomíme kolo, jsme se dočkali zbrusu nové opravené cesty. Cestu totiž nepoužívají v létě jen tábory v údolí pro zásobování, ale během roku tu jezdí i dřevaři s těžkou Tatrou a podle toho už chudák cesta vypadala.
Ale dnes je to až neuvěřitelná dálnice…už přemýšlíme, jak to využijeme do nějakých soutěží…4 boby…skeleton…saně…sjezdové lyžování…závod minikár…vytlačení oblíbeného vedoucího na káře nahoru (za trest?) na kopec…pouštění tenisáku štafetově dolů (to zní dobře!)…nakreslení nejdelšího prorubského hada…válení sudů (jauvajs) na čas.
Však my něco vymyslíme !!!
