Naštvat Bohy se nevyplácí.
Ale to my jsme nevolali všichni…to nás Odysseus navedl…my jsme nechtěli…
Tak nějak se pokoušíme zmírnit hněv mocného Dia, ale už je pozdě. Pozdě zpytovat svědomí, že jsme se nechali včera večer u ohně strhnout a v euforii spolu s ním vykřikovali, že jsme lepší než olympští Bozi. Trest následoval skoro okamžitě, Zeus nám sebral oheň. Teprve v tu chvíli jsme si uvědomili, jak to bude bez ohně obtížné, noční hlídka bude asi hodně noční a hlavně – jak budeme druhý den vařit?
Ve chvíli největšího zoufalství se nám zjevila bohyně Artemis a tak trochu za zády Dia nám pomohla tím, že jsme od ní oheň na omezenou chvíli dostali jako tajnou pomoc.
Musíme si ale sami uvařit, udržovat oheň, nespálit se, sehnat a naštípat dřevo. Ví někdo, jak se vaří bramboračka? A vajíčko na tvrdo, kolik minut? Zvládneme to? Kam vlastně zmizely kuchařky?
A nerozzlobíme Bohy ještě víc?
Zvládli jsme to a Bohy si nakonec udobřili. Sice nás zlobili extra teplým počasím, ale i tak jsme na Prorubkách, v krásném údolí řeky Kněžná, na táborové osadě U starého mlýna, v podhůří Orlických hor bez komplikací prožili další tábor pod křídly DDM Sluníčko.
Již po třiadvacáté.
42 malých i velkých táborníků spolu s partou ostřílených vedoucích nakonec hravě zvládli všechny nástrahy, které Bozi ve svém rozmaru nastražili. Ale hlavně – všichni si to božsky užili.
Jak by také ne, byly to přece Božské prázdniny!
